Co studuješ případně už máš nějaké civilní povolání?

Studuji střední školu diplomacie a veřejné správy – konkrétně bezpečnostně právní obor, po prázdninách jdu do 4. ročníku.

Jaké byly tvé házenkářské začátky?

K házené mě přivedla má starší sestra Klaudie, která také hrávala akorát v poli. Od malička jsme s rodiči jezdili všude s ní a v hale jsem „vyrůstala“. Své házenkářské krůčky jsem začínala v Ústí nad Labem, kde mě trénovalo mnoho skvělých trenérů, kterým patří velké díky. Prošla jsem tam všemi mládežnickými kategoriemi až do mladšího dorostu. Jelikož pro mě nebyla má kategorie v mateřském klubu, přišel můj první přestup do DHK Baník Most. Tam jsem působila tři roky a neskutečně ráda na ně vzpomínám. Kvalitou tréninků, zápasů i porovnání s A–týmem mě ohromně posunulo, a to se nebavím ani o zázemí, které tam bylo. Po první covidové sezoně jsem se rozhodla pro změnu a již druhým rokem budu hájit barvy Házené Kynžvart.

Jaká byla tvoje cesta do Házené Kynžvart?

Jak již jsem zmínila tato, sezona bude má druhá. Před mým příchodem mi klub nebyl neznámý, v mládežnických kategoriích jsem s holkami absolvovala několik turnajů.

Vzpomeň si na své největší házenkářské úspěchy!

Pro mě není důležité individuální ocenění, ale týmový úspěch. Když bych měla něco vyzdvihnout, tak každý zápas v reprezentaci je pro mě velká čest a zodpovědnost.

Jaká část tréninku/sezony je pro tebe nejoblíbenější a naopak?

Nejoblíbenější část sezony? No to je přeci jasné, to volno po odehrání posledního zápasu. Ne, dělám si srandu! Já osobně se těším na každý zápas a užívám si každý den, kdy můžu být na hřišti a bavit se tím, co mám nejradši. Nejméně oblíbená část? Rozhodně plány před začátkem sezóny. Samotná letní příprava je sice náročná, všichni nadáváme, že nemůžeme, ale nejsme v tom samy. Kdežto když máte běhat doma sama, to považuji za je jedna z mučících technik.

Co děláš ráda ve volném čase?

Ve volném čase nejradši odpočívám, trávím čas se svou rodinou, ráda se starám o naši zahrádku a peču. Když zrovna nehrajeme, koukám na zápasy světové házené – německou mužskou Bundesligu a Ligu mistrů a mistryň.

Kde se vidíš za 10 let?

Doufám, že ne na pracáku. To se dá jen těžko odhadnout. V první řadě chci dostudovat a dělat to, co mě baví. Nechci být ovečka a dělat práci, kterou budu nesnášet, takže na tuto otázku nedokáži aktuálně úplně přesně odpovědět. Just enjoy everything in my life…

Co bys chtěla vzkázat fanouškům?

Chtěla bych jim maximálně poděkovat za podporu, kterou od nich již teď máme. Aby měli z naší hry stejnou radost jako my. A doufám, že na domácí zápasy bude hala vyprodaná, vytvoří domácí peklo a požene nás za každým bodem.

Prozraď na sebe nějakou zajímavost!

Už jen to, že jsem gólman je zvláštní, ne? V den zápasu moc nejím. V první řadě musím pořádně zpívat, ať je sranda. Když jdu na hřiště (myslím tím až přímo do zápasu), musím ťuknout do pravé tyčky, do levé a do břevna, nakreslit křížek nahoru a pomodlit se i přesto, že nejsem věřící, tak to tak mám.