Po dvou netradičních letech, kdy tento krásný a kvalitní turnaj nemohl probíhat v klasické podobě, jsme se dočkali. Dne 10. 6. 2022 byl odstartován XLVII. ročník Kynžvartského poháru – VIII. Memoriál Milana Prokeše. Do našich lázní se sjelo celkem 38 týmů ve třech mládežnických kategoriích. Já se v tomto článku budu věnovat kategorii starších žaček, která byla se čtrnácti týmy nejpočetnější a její zápasy se odehrávaly ve sportovní hale Milana Prokeše a na tartanovém hřišti u Základní školy. Hrálo se tím nejspravedlivějším systémem každý s každým v minutáži 1 x 25 bez možnosti Time-outu.

Našim svěřenkyním se do cesty postupně postavily tyto týmy v pořadí: TJ Sokol Písek, TJ Sokol Kobylisy, TJ Astra Praha, DHC Plzeň „B“, DHK Pardubice, Spartak Ústí nad Labem, DHK Liberec, HC Hvězda Cheb, HC Háje Praha, DHC Slavia Praha, TJ Sokol Vršovice, DHC Plzeň „A“ a VŠ Plzeň. Dovolte mi krátké zhodnocení toho, jak se naše starší žákyně v celém turnaji odprezentovaly: „Pět zápasů v pátek a pět zápasů v sobotu. Vzhledem ke složení našeho týmu, který nebyl z daleka kompletní, kdy nám stále chybí zraněná Jana PUŽOVÁ (ostatní absenci komentovat nebudu), byly tyto dny pro naše hráčky opravdu náročné. Abychom udrželi naši hru v patřičných dimenzích, neměli jsme moc možností k prostřídávání a většinou jsme reagovali pouze změnou postů v základní sestavě. Přesto, že se snažíme o rychlou házenou, museli jsme v některých okamžicích zvolnit a nechat bojující hráčky při hře alespoň částečně vydechnout. Pro takovou sestavu byly tři zápasy ještě únosné, ve čtvrtém už vždy bylo vidět, jak ubývají síly a hráčky velice snadno podléhaly negativním emocím. Přesto se nám v pátečním pátém, zápase podařilo bodovat. Za pátek i sobotu nelze před našim mládím udělat nic jiného než smeknout pomyslný klobouček. A tohle samé nám potvrdila i neděle, i když už se nám bodovat nepodařilo. Především náš poslední zápas proti velké kvalitě z VŠ Plzeň ukázal lví srdce našich bojovnic, které nedaly favorizovaným hráčkám z VŠ nic zadarmo. Byla to pořádná porce energie, sil a emocí, které zůstaly na ploše sportovní haly a v tropech na tartanovém hřišti u školy. Velká snaha našich děvčat vedla k zisku dvanácti bodů – po pěti výhrách, dvou remízách a šesti prohrách. Jen malinko štěstí chybělo a mohlo být o pár bodíků ještě více, vždyť například s Pískem jsme padli jen o jedinou branku, remizovali jsme s Háji, které nás ještě před třemi měsíci hladce převálcovaly v Žákovské lize, ale to opravdu není to podstatné. Důležité je, že jsme opravdu po každém zápase mohli odcházet ze hřiště se vztyčenou hlavou. V tomto okamžiku vyzdvihnout z našeho týmu jednotlivce by nebylo fér, protože házená není o jednotlivcích, ale o týmové spolupráci. Faktem ovšem je, že některé naše hráčky překvapily svým výkonem i na postech, na kterých nejsou až tak zvyklé. Přesto všechno, zde jedno jméno vyzdvihnout musím. Jedná se o naši brankařku Elišku SOUKUPOVOU. Ta ochotně odchytala všechny zápasy za Liberecký tým, který dorazil bez obhájkyně jejich svatyně. Za tento velice sportovní počin si vysloužila i zvláštní ocenění od organizačního výboru turnaje a poděkování od trenérské legendy mládežnické házené Livie CHRISTIÁNOVÉ za úctyhodný sportovní přístup. Při závěrečném ceremoniálu si naše starší žákyně dokráčely pro ocenění za krásné deváté místo. Ovšem to nebylo jediné. V anketě nejlepší hráčka turnaje zvítězila zaslouženě naše Žaneta ŠANDOVÁ, která je hodně viditelná, přestože je ještě žákyně mladší (ročník 2009). Já už opravdu v samotném závěru ještě jednou velice děkuji našim hráčkám, Žanetě gratuluji k individuálnímu ocenění a pevně věřím, že to pro ni bude další pozitivní impuls k jejímu hernímu vývoji. Opravdu další velké poděkování letí do řad rodičů, příbuzných, známých a všem těm, kteří naše hráčky povzbuzovali z hlediště a na konci každého klání je vždy odměnili bouřlivým potleskem.“

Už jako trenér DHK Baníku Most jsem tento turnaj nazýval jako nejhezčí turnaj pod sluncem. Z mé nové pozici musím konstatovat, že toto moje tvrzení stále platí, jen k tomu slunci přibyla ještě střecha naší poměrně nové sportovní haly. Já osobně jsem rád, že po té bláznivé době jsme se mohli všichni sejít v tak hojném počtu. Že si turnaj užili nejen hráčky ale i členové realizačních týmů. Únava je veliká, ale zážitky nenahraditelné. A tohle vše by nebylo možné bez stovky dobrovolníků, kteří se společně s organizačním výborem podíleli na hladkém průběhu takovéto velké akce. Všem patří velký dík.

Sestava a počet vstřelených branek v průběhu turnaje: Eliška SOUKUPOVÁ a Laura MAYHOUB – brankařky, Adéla NOVÁKOVÁ – 16, Markéta KONIGOVÁ – 47, Žaneta ŠANDOVÁ – 57, Lucie BUREŠOVÁ – 1, Linda BAŤKOVÁ – 19, Nina SALAJKOVÁ – 10, Romana BLAŽKOVÁ – 6, Dominika ZIATEKOVÁ, Karolína ABRAHÁMOVÁ. Vedoucí týmu: Lenka VOHÁNKOVÁ. Trenér: Jiří MARŠÍK. Asistenti: Pepa VOHONKA a Petr SOBOTÍK. Týmový fotograf: Jana PUŽOVÁ a Andrea BUCHTOVÁ.

Jiří MARŠÍK – trenér mládeže Házená Kynžvart